Dolomity
wz

Dolomity 7.8.-15.8. 2000

CK Nomád - Bivak klub Žďár n/Sázavou

Ubytování a strava: kempy s polopenzí od Bivaku

Doprava: Autobus

Cena: 8090,-

Účastníci: Michal, Martin, Karel a Franta + další z celkového počtu 28 lidí

Dolomity jsou cykloturisticky jedny z nejatraktivnějších partií Alp. Půvab jednotlivých skalních skupin je výrazně ovlivněn jejich geologickým původem. Hornina dolomit je díky příměsi uhličitanu hořečnatého podstatně tvrdší než vápenec. To umožnilo přírodě vytvořit zde nejrůznější typy skalních masívů, jež se vyznačují strmostí a rozeklaností skalních stěn a jejich značnou výškou. Nádherné alpinské květeně svědčí zejména jižní poloha těchto hor, dostatek vláhy i slunce. Všechny tyto skutečnosti nás ovlivnily při volbě cykloturistické destinace v srpnu 2000.


1. den - pondělí 7.8. 2000     Autobusový přesun Žďár n/Sázavou - Jihlava - Salzburg - kemp Torenhof v Gollingu

V 9:00 po naložení kol vyjíždíme z Třebíče. Začátek tak jak má být - pořádný slejvák. Ve Žďáru na AN vyložíme kola, magdu 626 zaparkuji na týden u kamaráda z průmyslovky Miloše. Ze Žďáru vyjíždíme v 11:30 s půlhodinovým zpožděním. Stavíme v Jihlavě a Táboře, kde přistupují další účastníci a doplnili tak celkový počet lidí včetně průvodců na 28. Přes Dvořiště, Linz a Salzburg dojíždíme večer do Gollingu, kde v kempu Torrenhof přenocujeme. V noci otestujeme stany neb leje opět jako z konve.


2. den - úterý 8.8.2000     San Candido - Passo Monte Croce - Passo Antonio - Auronzo di Cadore - Lago di Misurina

DST 65 Km

1540 vm


Cyklistická trasa 423572 - powered by Bikemap 

Ráno už neprší a po snídani pokračujeme busem směrem na Bischofshofen, Mittersil a přes 5304 m dlouhý tunel Felbertauern do Lienz.

Ve Viersachu překročíme hranice do Itálie a údolím řeky Drávy za neustálého obdivování "panoramat" nejmenším z naší třebíčské skupiny dojíždíme do San Candido (německy Innichen), kde přesedáme na vlastní pohon. Vykládání kol na zelené louce se zrovna moc nelíbí majitelce zmíněné louky, nicméně nás zde nechá sníst i první vynikající polévku, připravenou kuchařem Karlem, z něhož se později vyklubal i neuvěřitelně, vzhledem ke svému věku (59), zdatný cyklista.

Na kolech stoupáme malebným Sextenským údolím na první kopec - Passo Monte Croce. Už během výjezdu nám díky své vrchařské formě ukázala jedna ze 4 účastnic, které jsme říkali Bobeš, i své hezké pozadí.

Při sešupu dolů (8%) krátce zastavujeme pro focení u hezkého vodopádu. Sjezdík končí v Padole a pak znova nahoru (14%) lesem, kde byl příjemný chládek, na Passo Antonio.

Při sjezdu z 1489 m vysokého passa se naše skupinka vinou Martinova prasklého drátu u zadního kola roztrhala. Byl to první, ale naštěstí poslední defekt. Po provizorní opravě dojíždíme do Auronzo di Cadore a následně znovu do kopce k jezeru Misurina. Ve stoupání u Stabizziane dáváme svačinku.

Můj poličan kombinovaný s rohlíky mi však záhy v žaludku pěkně ztěžkne a "silničářům" na svém MTB do kopce už nestačím. Jednu chvíli to vypadalo, že salám budu muset vrátit, ale ustál jsem to. Kamarádi na mě u horského jezera Misurina počkali a tak společně dojíždíme do kempu La Baita u jezera. Místní kemp nic moc. Je zde dost narváno a sociální zařízení jedním slovem mizerné. Postavíme stany a než se setmí, opravujeme prasklý drát Martinova silničního kola - samozřejmě u kazety. Martin je z defektu lehce rozhozen, ale během deštivé noci se z deprese dostal a po následující dny nás už žádný jiný defekt nepotkal.


3. den - středa 9.8.2000     Lago di Misurina - Cortina di Ampezzo - Pocol - Passo Giau - Passo Falzarego - kemp Col di Lana u Cernadoi

DST 58 Km

1790 vm


Cyklistická trasa 423625 - powered by Bikemap 

Ráno je mlhavé a po snídani a ranní hygieně rychle opouštíme nevlídný kemp. Itinerář zájezdu na tento den nabízel i variantu s výjezdem či výšlapem od jezera Misurina k Tre Cime di Lavaredo do výšky 2998 m, ale této "lákavé" nabídce jsme nepodlehli a volíme cestu dolů přes Schluderbach do Cortiny.

Silničáři po asfaltu, já s ostatními horáky jedeme příjemnou cyklostezkou po šotolině, která v podstatě vede údolím kopírujícím silnici. Často se dostáváme do blízkosti dnes již nepoužívané železnice z Cortiny do Toblachu, jejíž profil se zařezává do okolních skal a často mizí v tunelech. Říčka Boite, jež údolím protéká zcela jistě podle okolních naplavenin na jaře poskytuje pro raftaře hodně adrenalinu.

Po dojezdu do Cortiny (1211 m), která má necelých 10000 obyvatel a v roce 1956 byla dějištěm zimních olympijských her, dáváme krátké čumendo po sportovních zařízeních. Následuje stoupání směrem na Passo Falzarego, kam silničáři skutečně dojedou.

Já končím vzhledem k blížícímu se dešti zhruba v polovině stoupání u autobusu, v němž spolu s dalšími přečkáme liják. Za hodinku déšť skončí a posilnění polévkou sjedeme zpět kousek dolů a pak už jen stoupání na dnešní lahůdku Passo Giau (2233 m). Byla to tvrdá práce až nahoru. Jelo se mi ale docela dobře a ta paráda nahoře stála za to.

Supr počasí, krásné vyhlídky na obě strany passa, takže tady strávíme víc času i procházkou na nedalekou vyhlídku. Silničáři se po svačince vrhli strmými asfaltovými serpentinami dolů do Selva di Cadore a pak zase nahoru do kempu Col di Lana u Cernadoi.

Mě vzhledem ke krásnému okolí a počasí zlákala MTB stezka přes horskou chatu Averau (2416 m). Stezka je však hodně prudká a kamenitá, tak často tlačím. Výhledy na okolní vršky, jimž dominuje Marmolada se svým ledovcem mě kompenzují boj s kameny.

V chatě, u níž je i horní stanice lanovky dávám jedno malé pivo Amstel za 3500 ITL a pokračuji sjezdem dolů už po něco lepší cestě směrem k silnici, vedoucí na Falzarego. Sluníčko pomalu zapadá, a tak okolním štítům podvečerní paprsky daly vyniknout v celé své kráse.

Po silnici nahoru na Falzarego už bylo hodně na krev a pak rychlý sjezd do kempu Col di Lana byl akorát - stan už stavíme s Michalem skoro za tmy. V kempu je mnohem větší pohoda než u Misuriny - málo lidí, čisto.

Večer je zakončen seznamovacím kolečkem účastníků zájezdu. Zejména valašská slivovice zlíňáků přispěje k pohodovému večeru po docela náročné etapě. V noci samozřejmě opět prší.


4. den - čtvrtek 10.8.2000     Kemp Col di Lana - Cernadoi - Arabba - Passo Pordoi - Piz Boé - Campitello di Falsa

DST 38 Km

940 vm


Cyklistická trasa 423647 - powered by Bikemap 

Vstáváme do jasného dne, po snídani a usušení stanů pokračujeme přes Pieve di Livinalongo a Arabbu dlouhým stoupáním serpentinami na vrchol dnešního dne - Passo Pordoi (2239 m). Každá serpentina má své pořadové číslo a výškový rozdíl, takže je dokonalý přehled co ještě zbývá. Nahoře na sedle nás čeká bus, posvačíme, zamčeme kola a spolu s Karlem a některými dalšími účastníky zájezdu volíme pěší výšlap na Piz Boé (3152 m).

Michal s Martinem horolezeckému vábení vzhledem k nedostatečnosti vybavení (zejména obutí) odolali a volí pouze lanovkový výjezd na Sas Pordoi (2950 m) za 18000 ITL. S Karlem po 3,5 hodinovém výšlapu místy dosti obtížném zdoláváme vrchol Piz Boé. Zejména překonávání svahu kamenité sutě v cyklistických kufrech nebylo zrovna jednoduché.

Na vrcholu je to jako na Václaváku - proudí sem a zase dolů nekonečný had lidí, kteří si chtějí vychutnat báječné rozhledy kolem. A že bylo skutečně co ke kochání. Vytáhl jsem na kopec i dvě plechovky plzně, tak s Karlem máme něco na přípitek. Dokonce i na naši kamarádi ze Zlína přitáhli valašskou slivovičku, tak se nám ani nechce moc dolů. Sestup byl díky obutí pomalu náročnější než cesta nahoru.

Při zdolávání suťového pole jsme obdivovali zřejmě trénující sjezdaře, kteří v kamení a štěrku vybíhali nahoru tempem poněkud rychlejším než naše stoupání. Na závěr se ještě vyfotíme u památníku italské legendy silniční cyklistiky Fausta Copiho.

Sjezd dolů z Pordoi bylo neustálé se proplétání v serpentinách mezi auty a motorkáři a závěrečná dopravní zácpa v úzkých uličkách Campitello di Fassa byla chuťovka na závěr. Vybavení kempu bylo na úrovni, ale je zde mrak lidí. Karel vyčerpaný únavou usnul dřív než jsme stačili otevřít fernet a tak jsme se s lahvičkou museli vyrovnat ve třech. Přes noc jako obvykle opět deštík.


5. den - pátek 11.8.2000     Campitello di Falsa - Passo Sella - S.Cristina - Monte Panna - Saltria - Passo Duron - Campitello di Falsa

DST 55 Km

1810 vm


Cyklistická trasa 424520 - powered by Bikemap 

Opět krásné jasné ráno a tento den i teplo hned když vstáváme. Po obvyklém ranním rituálu, který tento den však neznamená balení stanů, neboť do kempu se večer zase vracíme, vyrážíme spolu s ostatními horáky na Passo Sella (2240 m). Silničáři tento den mají zcela odlišnou trasu. Vyjedou z opačné strany opět na Passo Pordoi a po sjezdu do Arabby si dají nejprudší stoupání celého zájezdu - Passo Fedaia (2057m). Michalův komentář večer, že to bylo spíš na mačky, vystihuje přesně o jak strmý kopec se jedná. Naše bajková trasa vede zpočátku po asfaltu zpět do Canazei a pak už začíná stoupání na Passo Sella. Po obou stranách výjezdu se otvírají krásné výhledy na okolní třítisícovky - na pravé straně masív Grupo di Sella s nejvyšším vrcholem Piz Boé (3151 m) a na levé straně na Sasso Lungo (3181 m). Ve stěnách je často možné pozorovat desítky horolezců, pro nějž jsou Dolomity Mekkou. Těsně před vrcholem stoupání je silnice hustě popsaná povzbuzujícími nápisy pro cyklistické borce Gira. I pro našeho Hrušku je zde nápis.

Po krátké zastávce na Passo Sella, odkud je zasněžená Marmolada jako na dlani, pokračujeme sjezdem po proudu horské říčky Gardeny do jejího údolí. To je pod názvem Val Gardena proslulým pojmem pro milovníky lyžování. Z údolí v městečku S.Cristina odbočím už sám doleva a znovu stoupám tentokrát už jen po šotolině do hor do národního parku Sciliar. Po překonání průsmyku Passo Duron (2199 m) následuje už jen sjezd do kempu v Campitello di Fassa. V noci tento den kupodivu neprší.


6. den - sobota 12.8.2000     Campitello di Fassa - Passo Pelegrino - Passo Valles - Falcade

DST 60 Km

1510 vm


Cyklistická trasa 424566 - powered by Bikemap 

Loučíme se s příjemným kempem v Campitellu a jedeme dolů údolímVal di Fassa po asfaltové cyklostezce do Moeny. Odbočku na Passo Pelegrino jsme poprvé minuli, tak si nandáme 8 km navíc. Stoupání na Pelegrino je plynulé a žádný velký trhák. Nahoře v průsmyku nás čeká bus s dobrou polévkou od Karla. Začínají ale nebezpečně hrozit mraky, tak neotálíme a rychle dolů směrem na Falcade.

Těsně před městem odbočíme doprava a znova nahoru na Passo di Valles. Těsně před vrcholem opravdu začíná pršet, tak úprkem hledáme úkryt u hotelu kousek od silnice. Dokonce začínají padat i kroupy. Hotel vypadá jako že je mimo provoz, ale pohostinní italové nás však zvou dovnitř. Tak ze slušnosti dáváme dvě malý piva a poté co průtrž mračen skončí dorážíme zbytek kopce.

Původní plán dojet na Passo Rolle však vzhledem k blížícím se černým mrakům měníme a maximální rychlostí mažeme zpět dolů do Falcade, kde tento večer budeme kempovat. Déšť nás zastihl až ve městě, tak ani nedojíždíme do kempu. Příjemně vytopený lokálek s neméně příjemnou italskou barmankou nám poskytl útulek na dobu než se přežene déšť. Nakonec nám zdejší pivo zachutnalo tak, že zde strávíme času trochu víc než bylo původně plánováno.

Kempík Molino je malý, čistý, stany máme u staré chatrče, kde na verandě ve psí boudě bydlí malý kozlík, který večer žalostně bečí. Naštěstí na noc se zklidnil.


7. den - neděle 13.8.2000     Falcade - Alleghe - Passo Staulanza - Forno di Zoldo - Longarone - Pieve di Cadore

DST 92 Km

1230 vm


Cyklistická trasa 427141 - powered by Bikemap 

Po večerním dešti není ráno ani památky. Snídaně v podobě ovesných vloček s kompotem tentokrát některé účastníky nenadchla a raději volí náhražku v podobě placaté uzené dobroty.

Začínáme sjezdem údolím do horského střediska Alleghe, jehož dominantou je štít Monte Civetta (3320 m). Tuto krásnou horu objedeme ze tří stran. Nejprve od západu, za Alleghe se stočíme na východ a uvidíme ji od severu. Nakonec po zdolání Passo Staulanza (1773 m) tuto horu pozorujeme od východu.

Je neděle, tak italové pořádají v přírodě kolem silnice svoje oblíbené pikniky a nám se z té vůně grilovaného masa sbíhají sliny. Sjezdík údolím Val di Zoldo podél řeky Mae přes Pecol zakončíme ve Forno di Zoldo. Zde usušíme stany, Karel dá jako jediný koupel pod splavem.

Posilníme se polévkou a pokračujeme až do Longarone, kde se řeka Mae vlévá do Piavy. Zde navštívíme mlčenlivý pomník obětí a muzeum velké katastrofy v dějinách tohoto kraje - protržení přehrady Vajont v Longarone. V místním bistru stíháme i závěr nedělní velké ceny F1.

Závěr této etapy tvoří mírné stoupání proti proudu řeky Piavy, jejíž koryto je v tuto dobu téměř bez vody. Po zdolání stoupání a několika tunelů končíme v Pieve di Cadore, rodišti slavného Tiziana. V kempu večer spolu se zlíňáky likvidujeme poslední zbytky slivovice


8. den - pondělí 14.8.2000     Pieve di Cadore - Lozzo - Passo di Mauria - Forni di Zotto - Passo di Cornu - Ampezzo

DST 60 Km

1120 vm


Cyklistická trasa 427161 - powered by Bikemap 

Posledí den začíná v kempu mlhavým ránem. Vyjedem na Passo di Mauria, které tvoří hranici mezi Benátským krajem (Veneto) a krajem Furlandsko Julské Benátsko (Friuli - Venezia Giulia). Na kopci si dáme pivko a dlouhatánským sjezdem se dostáváme na polévku do Forni di Sotto.

Usušíme navlhlé stany a vyrážíme na poslední část našeho cykloputování. Ale ouha - morální úpadek plus 5 km dlouhé neočekávané stoupání na Passo di Paco (jak přiléhavé) nás úplně dorazilo. Končíme ve svobodné republice Ampezzo u nefungujícího sportovního areálu. Po naložení kol odjíždíme krátce po poledni domů. Přes Villach, Klagenfurt a Wolfsberg dojíždíme do kempu ve St. Stefan. Naposledy stavíme stany, kuchař Karel na závěrečné večeři opět boduje s vynikajícím kuřecím filé a bramborami. Následující den v úterý přes Graz, Vídeň a Brno dojíždíme po třetí hodině do Žďáru, kde se rozloučíme s ostatními a po naložení kol na autíčko pokračujeme domů.

Celkem jsme v italských Dolomitech najezdili 430 km při zdolání 9940 výškových metrů.