Korsika 2004
wz
Datum: 27.5. - 6.6.2004

Účastníci: Radek, Jirka, Petr, Karel ml., Karel st., Franta, Ivan, Boris

Ubytování a strava: kempy s polopenzí od Kudrny

Doprava: CK Kudrna řidič Jéňa a jeho devítimístný Ford Tranzit

Cena 11200 Kč na osobu

Celkem jsme během devítidenního putování ujeli 715 km s celkovým převýšením 11200 vm


1.Den - pátek 28.5.

Col di Colombano - Belgodere - Ochiatana - Costa - Speloncato - Nessa - Feliceto - Muro - Cateri - Lavatoggio - Lumio - kemp La Pineda

DST 54 Km

AVG 29,6 Km/hod

430 vm


Cyklistická trasa 405692 - powered by Bikemap 

Hned po vylodění z trajektu Moby Line v Bastii vyrážíme po N193 směrem na jih. Přes Casamozza pokračujeme údolím proti proudu řeky Golo směrem na Ponte Leccia, kde podle jedné z variant mělo začínat naše cykloputování po Korsice. Ale z trajektu jsme nějací rozespalí a není nikdo, komu by se tady dole chtělo nasedat na kola, takže nás Jéňa vyváží i s koly dál do kopce po N197 až na průsmyk Col di Colombano (700 m.n.m). V průsmyku se válí mračna, vypadá že brzy sprchne a je poměrně chladno, takže na sebe oblékáme veškeré zimní doplňky a vyrážíme s kopce dolů vstříc našim prvním korsickým kilometrům.

Rychle ztrácíme nadmořskou výšku a úměrně s ní se taky pěkně otepluje. Při sjezdu se před námi otevírají pěkná panoramata západního pobřeží ostrova.

Míjíme odbočku do vesničky Palasca, která se ztrácí v hlubokém údolí.

Přes Belgodere pokračujeme lehce zvlněným terénem po N71 směrem na Lumio. Krátce se zastavujeme v Cateri, kde nás zaujal přátelsky naladěný vraník.

Mírným sjezdem po hladkém asfaltu dojíždíme do Lumia.

Jéňa nás měl čekat v kempu za Lumiem ale zřejmě ani tento zkušený a světem protřelý "kudrnáč" netušil, že mezi Lumiem a Calvi je kempů 7, takže nám poměrně dlouho trvá než najdeme ten pravý kemp s Jéňou - La Pinede.


2. Den - sobota 29.5.2004

Kemp Lumio - Calvi - Bocca Seria - Argentella - Bocca Bassa - Le Fangu - Bocca Palmarella - Bocca Croce - Partinello - Capu Paolu - Serriera - Porto - Calanche - Piana - Porto

DST 121 Km

AVG 21,2 Km/hod

1880 vm


Cyklistická trasa 406463 - powered by Bikemap 
Po probuzení do jasného rána, nezbytné hygieně a vydatné snídani vyrážíme po rovině do Calvi, které kdysi za vlády Janovských bylo hlavním městem Korziky.

Ve městě projíždíme nejdříve kolem malebného přístavu s jachtami a pak chvíli stoupáme do kopce směrem k citadele. V Calvi sídlí cizinecké legie a přímo v citadele je umístěno její velení.

Dodnes není rozřešen spor o místo narození Kryštofa Kolumba - ve při je Calvi s Janovem, takže i místní nezapomněli na svého potenciálního rodáka důstojným památníkem. Stejně krásný je i pomník obětem z řad cizineckých legií.

Po prohlídce historického centra opět nasedáme na kola a vyrážíme dál na jih kolem pobřeží. To byl sice záměr, ale po několika minutách jízdy se opět ocitáme v centru Calvi a trvá nám hodně dlouho než najdeme správný výjezd z města po N81. Pobřežní vyhlídková silnička patřila k tomu nejlepšímu co jsme na Korzice projeli - malebné pobřeží, které je stále na očích, je velmi členité, tvořené strmými útesy a překrásnými zátokami s průzračnou vodou.

Bohužel koncem května 2004 to ještě na koupání moc nebylo, takže pokračujeme stále lehce zvlněnou silnicí směrem na jih. Trasou kolem pobřeží po N81 často jezdí populární korsická rally, čehož důkazem byly občasné nálezy částí WRCéček podél krajnice. Po krátkém výjezdu na Bocca Bassa a pak dolů do Olmu a Fangu, začíná první opravdové stoupání na Col de Palmarella. Během výjezdu na průsmyk se nám výhled na pobřeží ztratí. Po dosažení vrcholu průsmyku a doplnění ztracené energie pokračujeme přes Bocca a Crocce dál směrem k Portu.

Opět se nám otevírají z pobřežních útesů krásné výhledy na moře, takže sjezd do Porta prokládáme častými zastávkami na vyhlídkách.

V Portu nám Jeňa vybral kemp Le Porto umístěný v prudkém zalesněném svahu, ale prostřední je nádherné. Postavení stanů tentokrát bylo komplikováno jedním snědým Korsičanem neurčité rasy, který se vehementně dožadoval ničím nerušeného soukromí kolem svého stanu. Až po jeho dlouhém vysvětlování a názorné "manuální" gestikulaci jsme pochopili, že večer očekává tajnou dámskou návětěvu a nechce mít v blíkosti svého stanu žádné svědky. Nakonec jsme se ale dohodli, Korzičan se stanem se přestěhoval jinam a my jsme se po krátkém odpočinku mohli vydat jednak kolmo do Calanche (Karel, Petr, Franta) a zbytek výpravy na pobřežní procházku do Porta. Krásy skalního města Calanche osvětleného podvečerním sluncem při výjezdu do nejkrásnější vesnice Francie Piany jsme cestou nahoru vzhledem ke strmému stoupání příliš intenzívně nevnímali. Zato sjezd jsme si po doplnění energie v Pianě patřičně vychutnali, stejně jako závěrečný rozbor dne po vydatné Jéňově večeři.


3. Den - Neděle 30.5.2004

Porto - Ota - Chidazzu - Gite d Etape - Evisa - Col de Vergio - Albertacce - Calacuccia - Lozzi
DST - 70,7 km

AVG - 15,5 km/h

1850 vm

Cyklistická trasa 406479 - powered by Bikemap 
Tento den nás čeká stoupání na nejvyšší průsmyk našeho cykloputování po Korzice - Col de Verghio. Z Porta hned vystoupáme po úzké N124 do Oty a pak krátkým sjezdem kolem starobylého klenutého janovského mostu k řece Porto, kde necháváme pod Jéňovým dohledem kola.

Pouštíme se pěšky proti proudu řeky do proslulé soutěsky Spelunca. Procházka v "kufrech" po kamenných kočičích hlavách turistikého chodníčku není nic moc, takže se záhy vracíme zpět, svlažíme se ve studené řece a na kolech začínáme vytrvale stoupat po N84 na průsmyk.

Občas se schováme v lese, takže spotřeba tekutin není až tak výrazná. Z lesa vyjedeme až těsně před Evisou, kde nás vítají líně polehávající čuníci hned vedle silnice a procházející se místní kozy.

Na konci vesnice již čeká Jéňa s polední čočkovou polévkou a kafíčkem. Po krátké polední siestě pokračujeme dál ve stoupání opět z velké části lesem na Col de Verghio. Z průsmyku se otevírají krásné výhledy na údolí řeky Golo s přehradou Calacucccia a okolní dvoutisícové vrcholy. Společnosti nám zde opět dělají přítulní a hladoví čuníci a po chvíli i hlučná skupina italských bikerů, kteří dorazili z protisměru. Jakmile nám to Italové umožní, vyfotíme se u sochy Panny Marie v nadživotní velikosti a před vrcholovou cedulí a pak pokračujeme sjezdem k přehradě.

Cestou dolů míjíme kasárna cizineckých legií a před Albertacce odbočíme doprava do Casamaccioli. Pohodové odpoledne ve vesničce nás osloví svou atmosférou, takže v místním bistru dáváme pivo (0,25 za 2 eura), vinaři 2 dc červeného, tatrankami zachráníme od smrti hladem místní vyhublé psíky neurčité rasy.

Kolem přehrady Calacuccia pokračujeme do stejnojmenné vesnice. Na závěr nás čeká už jen stoupání do kempu Monte Cintu v Lozzi, kde kromě nás se tu noc ubytovalo i spousta adrenalinových sportovců (následující den zde byl start jejich závodu).


4. Den - Pondělí 31.5.2004

Lozzi - Calacuccia - Pont de l Accia - Pont d Castirla - Col d Ominanda - Corte - kemp - Corte - Restonica - Bergere de Grotalle - Corte - kemp
DST - 81,5 km

AVG - 18,9 km/h

1460 vm

Cyklistická trasa 406510 - powered by Bikemap 
Ráno v kempu je tentokrát časnější než obvykle, neboť sportu chtiví adrenalisti se chystají od ranních hodin na svůj závod, takže vstáváme s nimi. Panorama nad kempem je skutečně nádherné - vrchol Monte Cinta se ale chvílemi ztrácí v oblacích.

Po důkladném rozboru upouštíme od výstupu na nejvyšší vrchol Korsiky a sjíždíme zpět k přehradě Calacuccia, kde se napojíme opět na silnici N84 a po ní pokračujeme do kaňonu řeky Golo - soutěsky Scala di Santa Regina.

Opět jsou účastníky silničního provozu i stáda skotu, takže sjíždíme pomalu a často zastavujeme a kocháme se pohledy do kaňonu a jeho bizardní skalní útvary, které zde posvátná řeka vytvořila. Neméně působivé jsou i staleté korzické borovice se svou zploštělou korunou, jejíž tvar vytvořilo dlouholeté působení větru. Bohužel nikdo z nás je nevyfotil, za což nás večer při rozboru dne Jéňa vůbec nepochválí.

Po dojezdu do Ponte Castirla odbočujeme vpravo a pokračujeme po N18 do sedla Col di Ominanda. Výjezd na vrchol sedla nebyl až tak "zlobivým", jak jej nazvali jedni z našich předchůdců, takže za pár okamžiků se po sjezdu ocitáme v Corte. Projdeme si historické centrum kdysi hlavního města Korsiky, prohlédneme si zvenku citadelu a jedinou korzickou univerzitu, založenou v roce 1755 Pascalem Paolim - zakladatelem nejpokrokovější vlády v tehdejší Evropě. Poslední zastávkou ve městě je malé rušné náměstí zasvěcené rovněž Pascalu Paolimu

Po výjezdu z města po N200 se ubytujeme v 2 km vzdáleném kempu pana Ambrosiho u sportovního letiště.

Po krátké odpolední pauze si každý volí program podle svého, s Petrem vyrážíme do kaňonu Restonica s cílem dosáhout nejvyššího bodu této soutěsky - salaše Grotalle ve výšce 1260 m. Úzká a strmě stoupající silnička podél údolí stejnojmenné řeky Restonica nás po 15 km tvrdé práce skutečně dovede k salaším. Je zde velmi chladno, skoro poletuje sníh, vrchol Monte Rotonda se ztrácí v mlze, takže rychle zapadneme do příjemně vyhřáté chaty. Místní červené víno (6 dc za 7,5 euro) a veselí korzičané okolo nás rychle rozehřejí, ale nedá se nic dělat, musíme dolů.

Sjezd je dosti nepřehledný, přesto se dá jet i 70 km/hod takže během chvilky jsme zpět v Corte a kempu u letiště.


5. Den - úterý 1.6.2004

kemp Corte - křižovatka D200xD143 - Venaco - Pont du Vecchio - Col de la Serra - Col Campo di Lupo - Col de Vizavona - Bocognano - Tavera - Pont du Ucciani - Tavaco - Col de Carazzi - Ajaccio - Col de Seghia - Porticcio kemp

DST - 119,6 km

AVG - 21,4 km/h

1490 vm


Cyklistická trasa 406526 - powered by Bikemap 
Po snídani vyrážíme po N200 příjemným sjezdem až do Fiominale, kde odbočíme doprava na vedlejší D143 a mírným stoupáním liduprázdnou krajinou s minimálním provozem pokračujeme směrem na Venaco. Po levé straně se vypínají vrcholy dvoutisícovek, z nichž nejvyšší je Monte Renoso (2352 m).

Ve Venacu se napojíme opět na hlavní N193 a krátký sjezd nás zavede k mostu Pont du Vecchiu.

Právě zde dojíždí zřejmě jedna z etap adrenalinového závodu Adventura, tak se chvíli díváme na pravé závodníky a pak začíná více než 15 km nezáživné stoupání na Col de Vizavona. Počasí se postupně kazí,fouká nepříjemný protivítr, na vrcholu sedla dokonce začne pršet, takže zde dáváme pod krytou terasou neprovozovaného penzionu delší polední přestávku na oběd a výměnu zmoklého ošacení za suché.

Po ní následuje 40 km sjezd po hlavní až do Ajaccia. Už v Bocognanu je počasí mnohem přívětivější než bylo nahoře na sedle, takže odkládáme veškeré zateplovací doplňky a v organizovaném peletonu pokračujeme až do rodiště Napoleona Bonaparta. V hustém provozu hlavního města Korziky nám velmi dlouho trvá než najdeme napoleonův památník na náměstí Charlese de Gaulla a na austerlickém náměstí.

Rovněž veškeré vyptávání na rodný dům Bonaparta je neúspěšné. Nakonec ale díky darované mapě od místního občana nacházíme i tento zastrčený objekt.

Projedeme kolem místního přístavu a po dálnici opouštíme tuto šedesátitisícovou metropoli Korsiky směrem na Porticcicio.

V Eurokempu v Porticciu končí náš pátý den.


6. Den - Středa 2.6.2004

Porticcio - Agnarella - Verghia - Tour de la Castagna - Acqua Doria - Tassinca - Serra di Ferro - Favallela - Abbartello kemp - Fillitosa - Abbartello kemp
DST - 70,2 km

AVG - 18,4 km/h

870 vm


Cyklistická trasa 409283 - powered by Bikemap 
Z celkem nenápadné etapy co se týče celkového výškového převýšení a profilu se nakonec vyklubal zlobivý den, kdy mnozí i tlačili díky krátkým, ale prudkým stoupáním. Své k tomu přidal i protivítr a drobné defekty. Vyrazili jsme z Porticcia po pobřežní silnici D55, ve Verghiu odbočíme na D155 s krátkou zajížďkou na bývalou strážní věž La Castagna, odkud je krásný výhled na pobřežní část Korsiky pod Ajacciem.

Značně členitým terénem pokračujeme stále po D155 přes Aqua Doria, Mormontagna a na křižovatce několika silnic u Tasinca čekáme na příjezd opozdilců. Prostřílené a zatřené směrové tabule jsou důkazem poměrně nedávných "rozmíšek" na ostrově a nenadálý sykot vzduchu z Radkova kola je rovněž potvrzením prvního korzického defektu. Jirkův komentář o otevření pojišťovacího ventilu byl zcela jistě způsoben určitou profesionální deformací.

Takže po výměně prázdné duše pokračujeme opět stoupáním do Serra di Ferro a pak příjemným sjezdem přes Favalello a kolem pobřeží do krásného kempu v Abartellu. Na místní písčité pláži se poprvé na Korsice koupeme a vychutnáváme si hřejivé paprsky slunce na obrovských balvanech.

Do večera máme ještě spousty času, tak po výměně prasklých drátů v zadním kole Jirkova létajícího Madisona (samozřejmě u pastorku), v neúplné sestavě vyrážíme v sedlech vstříc historickým menhirům ve Filitose.

Napoprvé mineme vstupní objekt do areálu uprostřed vesnice a pokračujeme stále do kopce po D57, ale druhý pokus po sjezdu zpět je již úspěšný, takže za 5 euro si projdeme rozlehlý areál s mnoha megalitickými památkami starými až 8000 let.

Kulturní zážitek z prohlídky jsme vstřebali u pivka v místní zahradní restauraci a při západu slunce se vrátili zpět do příjemného prostředí kempu v Abartellu. Jéňova bramborová kaše nás dokonale po večeři znehybnila a vzhledem k tomu, že došly veškeré zásoby slivovice, uléháme toho dne nezvykle brzy - jakobychom tušili, že příští den bude hodně, hodně náročný…


7. Den - Čtvrtek 3.6.2004

Abbartello - Propriano - Janovský most - Sarténe - Bocca Albitrina - Nargo - Dolmeny - Nargo - Bocca Albitrina - Acciola - Serragia - Site de Roccapina - Pianotoli - Bocca di a Testa - Golfe de Ventilegne - Bocca d Arbia - Bonifaccio - kemp
DST - 114,5 km

AVG - 20,9 km/h

1510 vm


Cyklistická trasa 409291 - powered by Bikemap 
Krásný kemp v Abbartellu opouštíme za jasného rána a po chvíli se napojíme na hlavní N196, která nás dovede až do Sartene. Ještě než dojedeme do "hlavního" města vendety, projíždíme kolem rozlehlých písečných pláží u Propriana.

Někteří před stoupáním do Sartene odbočí po D268 k prohlídce velmi zachovalého Janovského mostu, který se klene nad řekou Rizzanese.

Závěrečné stoupání do Sartene je vcelku výživné, peleton jak už bývá zvykem se v kopci roztrhl, takže v Sartene na sebe navzájem čekáme. Dlužno říci, že na různých místech, a tudíž se toto čekání poněkud protáhlo. V městečku však panuje pravý polední klid a nic nepřipomíná bratrovražedné boje, které se zde ještě na začátku minulého století v rámci vendety odehrávaly.

Na výjezdu ze Sartene si z ptačí perspektivy prohlédneme město mrtvých, jež zdejší hřbitovy bezesporu připomínají a na křižovatce v sedle Bocca Albitrina se rozdělujeme na dvě skupiny. Jedna pokračuje dál po hlavní až do Bonifacia a druhá sjíždí po vedlejší D48 údolím řeky Navara hledat menhiry a dolmeny v oblasti Stantari. Prehistorickou oblast s mnoha kamennými vojáky vcelku bez problému najdeme, horší už je to s hledáním dolmenu Fontanaccia. Ale i ten v podstatě náhodou nacházíme a po společném fotu u této prehistorické pohřební památky se obracíme na cestu zpět.

Volíme tentokrát jinou trasu, než po které jsme do oblasti Stantari přijeli. Na mapě je naznačena zkratka vedoucí přímo pod sedlo Rocapina plnou čarou, která by nám měla ušetřit cca 30 km, což nám za trochu hledání správné odbočky v tuto chvíli stojí. Varování Kudrnovic cestovatelského rodokapsu, že tuto zkratku netřeba zkoušet, po cca 2 hodinovém marném hledání dáváme ač neradi za pravdu. Boj s neproniknutelnou macchií, ukrývání se před rodinkou divočáků a závěrečný úprk ze soukromého pozemku před zdivočelými hlídacími psy, který mohl být podpořen palbou z ručních zbraní místního sedláka, chránícího svůj majetek před vetřelci, nás stál hodně sil. Takže pro příště - zkratku nejenže není třeba zkoušet ona ve skutečnosti vůbec neexistuje. Pokračujeme tedy stejnou cestou jakou jsme dojeli zpět na sedlo Albitrina. A aby nebyl všem smolným příhodám tohoto dne konec, strhla se kousek za Nargem bouře s lijákem. Naštěstí byl poblíž rozestavěný seník, který nám na další 2 hodiny poskytl přístřeší.

Žádná bouřka však netrvá věčně, takže i my po jejím konci vyrážíme dál do kopce na sedlo Albitrina. Po dosažení vrcholu už zase svítí sluníčko, které nás doprovází po zbytek cesty na sedlo Rocapina. Zde nás k našemu překvapení ještě stále očekává Jéňa se svým tranzitem, kolegové z druhé skupiny jsou však již dávno pryč. Pokoukáme se po zdejší přírodní rezervaci, která je jakoby pod dohledem skalního lva, vypínajícího se na jednom z nejvyšších skalisek, dáme pivko v příjemné zahrádce a pokračujeme sjezdem po hlavní až k Bonifaciu.

Závěrečný výšvih do sedla Bocca d Arbia z nás vyždímá poslední zbytky sil, takže dojezd do kempu Di Licia ležícího u výpadovky z Bonifacia směrem na Porto Vechcio, je už hodně na krev.


8. Den - Pátek 4.6.2004

Porto Vecchio - Palavese - L´Ospedale vyhlídka - přehrada L´Ospedale - Pointe de Finaggia - Bocca d Illarata - Zonza - kemp
DST - 41,7 km

AVG - 16,1 km/h

1060 vm


Cyklistická trasa 409326 - powered by Bikemap 
Ráno začíná trochu netradičně - po snídani sledujeme dlouhotrvajícící a vlastně nekonečné úsilí brouka hovnivála dostat se se svou koulí mimo pískoviště místního kempu.Po tomto napínavém představení pak celé dopoledne zasvěcujme návštěvě Bonifacia, což se ukáže jako hodně málo. Tomuto vpravdě historickému skvostu na samém jižním cípu Korsiky je třeba věnovat mnohém více času, aby bylo možno v klidu toto město projít a zejména absolvovat plavbu na výletní lodi kolem křídových útesů, na nichž je velká část města vystavena.

Absolvujeme středně dlouhý lodní výlet kolem pobřeží, odvážný námořní pirát s námi vplouvá za poměrně neklidného moře úzkým otvorem i do dračí jeskyně, za což sklidí zasloužený potlesk. Pohyb neustále se kymácející výletní bárky našim suchozemským žaludkům příliš neprospívá, zejména zcela jistě bohatou snídani Harryho Pottera jsme očekávali každou chvíli mezi námi na lodní palubě. Vše ale dobře dopadlo.

Krátká procházka úzkými uličkami Bonifacia a zejména pohodový oběd na nábřeží pod citadelou napravil naše trávení.

Takže po přesunu do Porto Vecchia Jéňovým tranzitem opět nasedáme do sedel směrem k přehradě L Ospedale - i když jen v omezené sestavě. Někteří si toto téměř dvacetikilometrové stoupání po D368 s 800 m převýšením raději vychutnají ze sedadel pohodlného Ford Tranzitu. Po krátké přestávce u Pointe de Finaggia, kde jsou krásné vyhlídky na východní pobřeží a okolní hory, sjíždíme chvíli dolů a nakonec přes sedlo Bocca d Illarata končíme v kempu Municipal kousek pod Zonzou.


9.Den - Sobota 5.6.

Kemp - Zonza - Col de Bavella - Argiavara - Bocca di Larone - Solenzara

DST - 42,5 km

AVG - 20,2 km/h

650 vm


Cyklistická trasa 409331 - powered by Bikemap 
Poslední den nás čeká výjezd na sedlo Col de Bavella, závěrečný sešup na východní pobřeží do Solenzary a 100 km přesun Fordem do Bastie na trajekt. Z kempu pod Zonzou vyrážíme po D268 časně zrána. Stoupání na sedlo ve směru od Zonzy vede zpočátku lesem a teprve kousek před vrcholem se otevírají krásné výhledy na okolní skalní věže-jehly, zvané Aiguilles de Bavella. Poblíž silnice rostou i typické korzické borovice, jimž dlouholeté působení větru a deště dodalo tvar trochu větších japonských bonsají.

Sedlu Col de Bavella dominuje socha Madony a toto místo je rovněž oblíbeným startem horolezců pro jejich výlezy na skalní věže. V sedle si dáme krátkou pauzu spojenou s občerstvením a doplněním vydaných kalorií ve stoupání a pokračujeme opět dolů.

Sjezd pod sedlo Col di Larone je velmi nepřehledný, právě opravovaná asfaltová silnice se místy mění v šotolinovou cestu. Bohužel již nemáme čas navštívit před sedlem Col di Larone turisty pro koupání často vyhledávané tůňky na říčce Polischella a tak jedinou zastávkou je zajímavý korkový dub obrůstající velký balvan.

Po dojezdu do Solenzary už jenom naložení kol, příjemná koupačka v moři a přesun autem do Bastie na trajekt.

Po vylodění v Livornu ještě krátce zastavíme v Pise a podvečerní prohlídka šikmé věže je příjemným završením vydařeného devítidenného putování po Korsice.