Makedonie
wz

Makedonie 2.6. – 12.6.2012

Ubytování: kemping u Mavrovského jezera, apartmány v Ljubaništa u Ohridského jezera a kemping u Prešpanského jezera

Doprava a strava: Kudrna s polopenzí

Cena: 12140,-

Účastníci: Petr, Boris, Jirka, Radek, Karel, Jarda, Ivan, Franta


sobota 2.6. Transport Třebíč – srbský Niš

Rok se s rokem sešel a původní záměr letos navštívit Švýcarsko vzal za své. Náš v jedné osobě organizační a sportovní vedoucí našeho cyklokroužku Petr podivnými zákulisními machinacemi a protřelým lobbingem u jednotlivých účastníků zájezdu nakonec dosáhl toho, že směřujeme opět na Balkán. Tentokrát se naším cílem stala Makedonie, nebo taky balkánský západ jak ji nazýval kudrnovský rodokaps. Samotnému odjezdu předcházela tentokrát i „technická přejímka“ kol a kontrola natrénovaných kilometrů, která se uskutečnila pár dni předem v naší oblíbené hospůdce na Kovárně ve Slavicích. Chtěli jsme tímto opatřením jednak snížit počet defektů a taky nachodit méně kilometrů ve strmých kopcích Makedonie a spíše je opravdu vyšlapat. První cíl se podařilo naplnit téměř beze zbytku a píchnutých duší a proražených pláštů bylo minimum. Uwe alias Milan, ale hlavně náš expert na techniku a servis byl zkrátka s kvalitou nových plášťů a rezervních duší spokojen. Horší už to bylo s natrénovanými kilometry. Původně stanovený limit pro účast v expedici na 1000 najetých kilometrů musel být operativně snížen, neboť tento splňoval jen Petr. Možná se k této hranici blížil ještě Boris, ale co se za jeho tajuplnými a neustále se opakujícími slovy „Mám málo“ skrývá, ví však jen on. Zejména Ivanových 40 km evidentně Milana neuspokojovalo. Nicméně všichni v původně plánované sestavě jsme v sobotu kolem 6:30 dorazili ke Karlovi a po příjezdu našeho osvědčeného kudrnovského řidiče a kuchaře Karla v jedné osobě jsme naložili kola i sebe a vyrazili směr Moravský Krumlov, kde jsme přibrali ještě Jiřího. Ještě jsme krátce zastavili na výjezdu z Třebíče, aby Radkovi mohla být doručena zapomenutá paměťová karta do jeho digitálního foťáku, která jako naschvál zůstala doma zasunuta v TV. Vzhledem k velké vzdálenosti k Makedonskému Gostivaru (cca 1300 km), jsme přejezd rozdělili na dvě části. Náš plán byl v sobotu dojet do srbského Niše, přenocovat v hostelu a v neděli pokračovat do výchozího bodu našeho cykloputování. Tento záměr se nám díky Karlově plynulé jízdě po nekonečné srbské dálnici podařilo v podstatě naplnit. Pouze jsme přijeli k hostelu Niš až po 22:00 a původně plánovaná večeře se již v hostelu neuskutečnila, protože to kuchař už zapíchl. Majitel hostelu nám však domluvil večeři v centru města v hospě u svého známého. A nakonec se ukázalo, že to byla změna k lepšímu. Vynikající jídlo v podobě grilované směsi různých vepřových a kuřecích mas přetékalo z velkých mís a zeleninový salát doplněný velice chutným sýrem zkrátka neměl chybu. I místní pivo Skopsko, kterému jsme zůstali věrni po celou dobu pobytu, bylo dobré, Kolem půlnoci jsme se odvalili s plnými břichy z hospody a vydali se na krátkou noční prohlídku Niše. Toto druhé největší město Srbska v nás zanechalo díky večerní procházce veskrze pozitivní dojem. Žádný mrtvolný klid v centru, tak jak ho známe z večerních hodin v našem domově, ale živoucí město skoro až připomínající svým tepem brazilské Rio v době konání festivalu. Zaplněné zahradní restaurace lidmi, spousta korzujících mladých ulicemi kolem centra, sem tam různé hudební produkce a vyšňořené mladé a krásné Nišanky v minisukních jakoby soutěžily, která se ponese na vyšších podpatcích.


1.den neděle 3.6. Vrapčiště - Mavrovské jezero

DST 59,3 Km

AVG 10,4 Km/hod

1830 vm

RT 6:05


Cyklistická trasa 1665194 - powered by Bikemap

Po snídani v hostelu Niš jsme krátce navštívili nedalekou velkou tržnici, kde se dalo nakoupit vše možné. Hlavně se ale stoly prohýbaly pod spoustou ovoce a zeleniny, jež zdejší trhovci zejména nabízeli.

Na srbsko makedonských hranicích nás čekalo drobné zdržení, protože srbský celník považoval za nutné zadokumentovat naše kola do pasu Karla, aby při návratu zpět mohl zkontrolovat, zdali jsme je někde výhodně neprodali. Jinak ale vjezd do Makedonie byl bez problémů, stejně jako i výměna eur za makedonské dináry hned na hranicích (kurz byl 62 dináru za 1 euro). Po dojezdu do turecké osady Vrapčiště (585 m) jsme začali vyhledávat vhodné místo k zastavení, vyložení kol a startu do první etapy. Toto vyhledávání nám trvalo trochu déle, což se zejména Petrovi příliš nezamlouvalo, protože jsme vystoupali v mikrobusu několik desítek výškových metrů, které by si při dřívějším zastavení už mohl vyšlápnout v sedle kola. Přirovnávaje nás k německým bikerům, které jsme na našich cestách několikrát viděli vyvézt se na kopec autem a pak jen sjezd na kole dolů, nakonec přece jenom dosáhl toho, že Karel u malé fabričky konečně zastavil. Za úmorného 30 stupňového vedra vykládáme kola a vydáváme se po asfaltu serpentinami do plynulého stoupání.

Po několika vystoupaných stovkách metrů máme údolí s městem Gostivar jako na dlani. Při pohledu dolů jednolitou červeň střech města jen občas narušují vystupující štíhlé bílé mešity.

Po vystoupání do cca 1300 m pokračujeme už po šotolinové cestě, která se vine úbočím pohoří Šar Planina. Jedeme v podstatě stále po vrstevnici z velké části lesem a jen občas se nám otevírají krásné výhledy na údolí Gostivaru.

Vcelku nudná etapa nabyla na dramatičnosti až ve chvíli, kdy jsme dojeli k hluboce zaříznutému údolí, jímž protéká Dujska řeka a bylo jasné, že celé toto údolí budeme muset objet. Na jedné z křižovatek polních cest jsme díky mému nepozornému sledování navigace špatně odbočili a zápletka byla na světě. Až mnohem později jsem si uvědomil, že nás Ruda od Kudrnů na toto místo upozorňoval ať správně odbočíme směrem na Brezovec a ne na Toljane neb jinak skončíme ve strži s koly na zádech. A přesně to se stalo. Situace byla o to zajímavější, že se blížil večer. Po několika neúspěšných pokusech, které končily na kamzičí pěšince v lese, jsme konečně našli tu správnou pěšinu, která byla v souladu s navigací i mapou. Nicméně se již rychle smrákalo a bylo evidentní, že touto sice správnou cestičkou budeme úbočím kolem údolí pokračovat lesem v hluboké tmě. Další možnou variantou bylo bivakovat přes noc v lese a pokračovat dál ráno za světla anebo se vrátit cca 20 km a sjet dolů do Gostivarského údolí a pokračovat k Mavrovskému jezeru po silnici. V názorech jsme vůbec nebyli jednotni, Ivan se docela vážně připravoval k bivakování, ale nakonec díky tomu, že jsme skoro všichni měli světla nebo čelovky, zvítězila varianta pokračoval dál po pěšině v objezdu údolí. Kola jsme už jenom tlačili, občas se ze tmy ozývalo hlasité zaklení, když někdo uklouzl po kamenu či se napíchl na nějakou větev. Po půlhodině jsme se k údivu všech dostali z pěšiny na polní cestu, která dokonce umožňovala za svitu měsíce a našich lampiček i opatrnou jízdu. Nakonec jsme dorazili i do Brezovce, kde opět začal i asfalt a tím náš rychlejší posun k cíli, jímž byl kemp Delfini u Mavrovského jezera. Čekalo nás ještě jedno stoupání do sedla nad jezerem a pak už jen 8 km silnice vinoucí se kolem jezera do kempu, který bez problémů v 22:30 nacházíme. Karel nás už netrpělivě vyhlížel s připravenou večeří na kterou se po postavení stanů s radostí vrháme. Žádný večerní rozbor se vzhledem k vyčerpanosti nekoná dokonce i plánování další etapy necháváme na ráno


2.den pondělí 4.6. Mavrovské jezero - Golem Korab - Mavrovské jezero

DST 56,9 Km

AVG 12,3 Km/hod

1270 vm

RT 4:49


Cyklistická trasa 1665233 - powered by Bikemap

Ráno bylo u jezera Mavrovo jako vymalované. Jasná obloha bez mráčku a bezvětří. Bylo sice po ránu chladněji, ale to se vzhledem k nadmořské výšce 1220 m dalo čekat. Tento den máme podle itineráře naplánovánu etapu v západní části Mavrovského národního parku, který byl založen v roce 1949 a je se svou rozlohou 73 088 ha nejrozsáhlejším přírodním parkem v zemi. Úbočím pohoří Nišpurska planina bychom měli objet údolí řeky Radika a po proudu této řeky se pak vrátit zpět k jezeru. Útrapy předešlého dne byly zapomenuty, jen Ivan avizoval obnovené zdravotní problémy a že raději zvolí pelíškový den. Takže po snídani vyrážíme po stejné silnici kolem jezera, po které jsme den předtím přihasili do kempu. Ve vesnici Mavrovi Anovi odbočíme doleva a začínáme stoupat nad jezero. Bloudění nám tento den nehrozí, neboť z velké části jedeme po značené MTB trase č.2.

Cesta je zpočátku asfaltová a vede rozsáhlým bukovým a kaštanovým lesem. Často se nám však otevírají výhledy na zasněžený vrchol nejvyšší hory Makedonie Golem Korab (2753 m). Zhruba po 10 km a vystoupání do 1400 m pod horu Kruša sjíždíme stále po asfaltu dolů do osady Vrben. Místní bufet v hliníkové boudě má zavřeno a tak pokračujeme dál. Asfalt se změnil v šotolinu a začínáme opět stoupat až do nejvyššího bodu dne 1575 m pod horou Vrbenske Brdo. Vzhledem k tomu, že po trase nebude žádná hospa ani bufet tak uprostřed lesa dáváme oběd z vlastních zásob.

Pokračujeme za docela pěkného vedra dál lesem směrem k pastevecké osadě Brodec, kam po ztrátě 100 výškových metrů přijíždíme. Ve vesničce panuje pravý polední klid a náves je liduprázdná. Jen starý pastevec koní nás gesty a slovy zastavuje, z nichž pochopíme, že musí uklidnit svoje koníky na pastvě, abychom mu je nevyplašili. Ve studánce s mrtvou a živou vodou doplníme bidony, svlažíme upocené hlavy a opouštíme Brodec.

Pokračujeme znovu do kopce protilehlým úbočím hlubokého údolí, kterým jsme přijeli do vesničky. Za úmorného vedra vystoupáme do bezejmenného sedýlka a pak už jen sjezd do údolí řeky Radika. Průzračná voda v řece přímo láká ke koupání, ale neroztáté zbytky masy sněhu, které tvoří jakýsi příkrov nad říčkou dávají jasnou zprávu jak bude voda asi teplá. Jiří ale neodolal a v mžiku se rochní v zurčící vodě mezi obrovskými zlatohnědými balvany.

Jsme v místě, kde se naše šotolinová cesta napojila na jakousi hlavnější šotolinovou cestu, kterou by se dalo dojet proti proudu řeky do Kosova. My ale pokračujeme opačným směrem z kopce dolů podél řeky Radika. Prudký proud vody si zde razí cestu mezi obrovskými zlatohnědými a do modra zbarvenými balvany a je opravdu na co se koukat. Jirka to při jedné kochačce asi přehnal a nevěnoval se tolik řízení bika a už se válí i s kolem v prachu cesty. Odnesl to drobnými odřeninami, ale létající nezničitelný bike Marin byl jako obvykle nedotčen tímto pádem. Jen zašedlý popraskaný displej cyklocomputeru Sigma jasně potvrzoval, že už toho moc nezměří. A ke vší smůle to byl nový narozeninový dárek od manželky. Zhruba po 15 km končíme v 930 m tento příjemný šotolinový sjezdík u soutoku Radiky s Mavrovskou řekou. Pak už nás čeká jen asfalt a výšlap do kopce k jezeru.

Ivan strávil s řidičem Karlem příjemný den v kempu u jezera a pochvaloval si zejména pstruha, kterého mu připravila kuchařka z motelu ležícího hned vedle našich stanů. Večer promýšlíme další etapy, ale vzhledem k tomu, že předpověď hlásí na následující den deštivo, necháváme rozhodnutí až na ráno.


3.den úterý 5.6. Kolem Mavrovského jezera

DST 31,4 Km

RT 1:51 hod

AVG 17,6 Km/hod

419 vm


Cyklistická trasa 1665262 - powered by Bikemap


4.den středa 6.6. Mavrovské jezero - Lazaropole - Debar

DST 62,8 Km

RT 5:10

AVG 12,6 Km/hod

1627 vm


Cyklistická trasa 1665274 - powered by Bikemap


5.den čtvrtek 7.6. Ljubaništa - Pogradec - Ljubaništa

DST 40 Km

RT 2:33

AVG 16,8 Km/hod

130 vm


Cyklistická trasa 1671195 - powered by Bikemap


6.den pátek 8.6.Ljubaništa - NP Galičica - Ohrid - Ljubaništa

DST 76 Km

RT 6:12

AVG 13,3 Km/hod

1540 vm


Cyklistická trasa 1665291 - powered by Bikemap


7.den sobota 9.6. NP Pelister

DST 30 Km

RT 4:08

AVG 6,3 Km/hod

990 vm


Cyklistická trasa 1665142 - powered by Bikemap


8.den neděle 10.6. Prešpansko jezero


pondělí-úterý 11.6-12.6. Odjezd Motel Macedonia - maďarský

Celkem jsme najezdili po Makedonii téměř 400 km.